Navigace

Obsah

Sedlicko-Hoděmyšlský spolek pro zachování tradic

Jak to vlastně začalo...?

Byl 30. duben 2002. V hospůdce "Pod Hůrkou" jsme seděli my starší. Mládež na návsi stavěla májku a při jejím hlídání před"nepřítelem"se bavila po svém. My jsme mluvili o všem možném, až přišla řeč na prvomájové průvody. Ačkoliv se již nějaký ten rok nekonaly, máme prvomájové oslavy stále v paměti. Bývaly to takové ty dobrovolně-povinné akce. Pravdou je, že jsme si při nich užili i legraci. Dnešní generace to zná pouze z filmů a z našich vyprávění. A jak přibývaly hodiny, panovala u našeho stolu i stále veselejší nálada. A najednou tu byla sázka, kterou si hlavní aktéři - Tonda a Pepa již nenechali vymluvit. Ráno v 8 hodin před Obecním úřadem oblečeni v něčem jako za starých časů. Marně jsem svého manžela Tondu vracela do reality. Do Sedlice jezdíme na chalupu a rozhodně tam žádné "vhodné" oblečení nenajde. Když jsem ho ráno budila, že je čas vstávat a vyrazit, divil se proč. Byl to prý jen takový hec a Pepa tam stejně nebude. Vyrazil tedy jako fotbalista, sportovci také bývali součástí průvodů. Jaké bylo naše překvapení, když z auta na návsi vystoupil generálmajor s pionýrkou. V tu chvíli bylo jasné, že Tonda sázku prohrál. Protože ale i stěny mají uši a sázka nebyla žádným tajemstvím, bylo najednou na návsi spousta lidí. Nakonec jsme měli i alegorický vůz, zdravotní sestry, hasiče, rozrostl se i počet vojáků a pionýrů. Za doprovodu harmoniky jsme prošli vsí. Někteří občané se na nás dívali nedůvěřivě, někteří nám nalili něco na posilnění, jiní se přidali do průvodu. Strávili jsme společně krásný den. V tu dobu jsme to ještě nikdo netušil, ale účastníci onoho památného průvodu se i později stali zakládajícími členy Sedlicko-Hoděmyšlského spolku pro zachování tradic. V letošním roce vyrazíme do průvodu již po deváté.