Určitě mi dáte za pravdu, že právě jaro je obdobím přílivu čerstvých sil, počátku nového života. S jarem přichází spousta pěkných věcí. Probouzející se příroda, hřejivé sluneční paprsky, barevný svět kolem nás a tím máme i radostnější náladu a radost ze života. Prodlužuje se den, zpívají ptáci...
A právě na jaře slavíme Velikonoce. Jsou to nejvýznamnější svátky křesťanské církve. Pro ostatní jsou velikonoce svátky jara. Toho jara, o kterém se již zmínila. Letošní Velikonoce jsou již minulostí a až budete číst tyto řádky, bude již květen, přesto bych se o nich v krátkosti zmínila. Počasí jarní opravdu nebylo, ba naopak. Paní zima se nechtěla svého panování vzdát. To, co nezvládla, když měla, chtěla potom dohánět. Protože podle staré tradice chodí v přestupném roce koledovat děvčata, nemohly jsme my, " holky" ze spolku, tuto tradici porušit. A tak jsme se vydaly na koledu s pěkným košíčkem na vajíčka a patřičnou pomlázkou v ruce. Tu jsme si nechaly uplést u odborníka. Ne, že bychom to samy nezvládly, ale tady byla záruka kvality. " Kluky " jsme symbolicky vyšlehaly, aby byli zdraví. V každém stavení jsme dostaly něco pro zahřátí a pro chuť, také košíček byl plný vajíček. S dobrým pocitem jsme se vrátily domů a na nějaký ten rok předáme žezlo zase do těch mužských rukou.
